Setkání v parku

(napsáno jako příspěvek na oslavu 80. narozenin Zdeňka Svěráka na idnes.cz, ale nevybrali mě)

Nejsem mistrem dobrých prvních dojmů a ani rychlá reakce na nepředvídané události nepatří mezi mé kladné vlastnosti. Toho dne jsem ale klesnul na úplné dno, což mi může bohužel dosvědčit Zdeněk Svěrák. Člověk, kterého mám v obrovské úctě a obdivu.
Začalo to nenápadně. Šel jsem na oběd do restaurace Haribol, která sídlí na okraji brněnského parku Lužánky. Měli zavřeno a tak jsem si koupit kebab v nedalekém okýnku rychlého občerstvení. Poté jsem se vydal do Lužánek, kde jsem měl v plánu korzovat a pojídat zakoupený kebab. Jen jsem vstoupil do parku, periferně jsem zaznamenal známou tvář. Zaostřil jsem a opravdu, Zdeněk Svěrák také korzuje po parku! Ve vteřině mi hlavou proletělo tisíc myšlenek.
Je to opravdu on? Je! Fakt! Mám ho pozdravit? Nebo chce mít chvíli klidu a všichni jej zdraví a chtějí autogram? Ve Vratných lahvích si stýskal, že jej žáci nezdraví! Pozdravím!
V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám plná ústa kebabu, z koutku mi visí cibule a rty mám od dresingu. Sakra! Proč ho potkávám v takové situaci? “Uhm ehm mlask. Dobrý den!” Pan Svěrák se usmívá a opětuje pozdrav. Tím to mohlo skončit a měl bych hezkou historku.
Bohužel se pan Svěrák nedal tak lehce odbýt a položil zákeřnou otázku: “Můžu se vás na něco zeptat? Jste místní?” Je to cimrmanista, musím odpovědět humorně! “Snažím se!” To jako fakt? To má být vtipné? Trapáku!
Pan Svěrák bohužel nevyužil i poslední možnost couvnout a pokračoval. “Tohle je Lužánecký park, že? Mám takový pocit, není v Brně i Pisárecký park?” Chvíli mi otázka šrotuje v hlavě a směle odpovídám: “Ne, v Pisárkách park není! Tam je jen sjezd z dálnice.” Pan Svěrák děkuje a odchází.
Jen jsem udělal několik kroků tak jsem si uvědomil co jsem právě spáchal. Dostanu jednou za život příležitost mluvit s takovou hvězdou první velikosti a já jí lžu, nebo ji minimálně matu! Bohužel jsem nenašel dost akceschopnosti abych se včas vrátil a uvedl věci na pravou míru. Což mě od té doby mrzí – už asi 2 roky.
Takže využívám této příležitosti: Pane Svěráku, Pisárecký park existuje! Je v něm muzeum pravěku Anthropos. Je to to muzeum kam se s dětmi několikrát ročně zajdu podívat na mamuta z kokosových vláken. A na lebky pralidí. A je tam park s hřištěm. A vede přes něj cyklostezka po které jezdím do práce. Omlouvám se za dezinformaci!
Přeji Vše nejlepší k jubileu a mnoho tvůrčích sil do budoucna!
Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s